Jak nám četly babičky

Všichni víme, jak je důležité dětem číst… V dnešní době rodiče raději dají dítěti tablet, telefon, aby se mu nemuseli věnovat, byť by stačilo každý den dvacet minut přečíst krátkou pohádku. Čtení a soustředěný poslech textu většina dětí tak vůbec nezná a poprvé se s ním setkává v mateřské škole, nejenom, když se děti ukládají k polednímu odpočinku.

Zažila jsem situaci, kdy jsem dětem vyprávěla příběh „O sněhové vločce“. Ten příběh už si vlastně ani moc nepamatuji, protože jsem si ho právě v tu chvíli vymýšlela, ale nikdy nezapomenu na pohled dětí, ten zářivý pohled dětí. Těch dětí, které se najednou utišily, zpozorněly a s nadšením poslouchaly. Několik dalších dnů se dožadovaly pokračování, a tak jsme plynule přešli k četbě.

Čtení babiček v naší mateřské škole spojuje tři generace a to děti, rodiče a seniory. Čtení s prarodiči umožňuje setkávání nejmladší a nejstarší generace a posiluje tím mezigenerační sdílení času, prostoru a především předávání hodnot. Pravidelnými činnostmi v naší mateřské škole podporujeme tradiční a důležitý rituál předčítání v rodinách a přispíváme tím ke zvyšování čtenářské a jazykové gramotnosti dětí. 

Protože víme, že se dětem všeobecně málo čte, uskutečňujeme každým rokem, dny čtení s babičkami. V námi dohodnutý a určený den jsme prarodiče pozvali do školy a děti si přinesly oblíbenou knihu. Nebylo jich mnoho, protože spousta dětí doma žádné knihy nemá.  Ty, které takovou knihu měly, a přinesly byly nadšené předčítáním z ní. Z babiček, které si čtení užívaly stejně jako naše děti, vyzařoval klid, pohoda a láska.  Důležitost a příjemná atmosféra při čtení byla umocněna posezením babiček a dědečků v našich „pohádkových křeslech“, které jsme pořídily do každé třídy.

Tato aktivita je nejen u dětí ale i prarodičů velmi oblíbená. Řekněme si, které dítě by si rádo neposlechlo pohádku od své babičky…

Mgr. Vladimíra Pechanová
Mateřská škola Obrnice