Věnováno v upomínku na dobu distanční výuky

Na úvod chci napsat, že máme bezvadnou školu a děkuji za to, že máme děti tam. Supr učitele. Všechno je nejvíc nejlepší :-). Takže vlastně proč to píšu? Abych, až mi to fejsbuk připomene, vzpomněla na tenhle den nabitej přítomností…

Dnes ráno v osm jsem ještě v pyžamku a vybíhám z ložnice, neboť jsem slyšela nějaké hlasy. Někdo přišel? Děti otevřely???
Ne.
Sedmáci začínají své online vyučování pěkně jako ve škole. Takže v obýváku skutečně někdo je, konkrétně dvacítka puberťáků.
Výhled mají právě na krb, takže si rychle rozmyslím plán udělat si ke kávě pěkně teploučko na záda… nakonec i ta káva počká… nic, nesnídám, netopím a běžím zpět.
Oukej! Takhle hned poránu dostat na vyškolenou, beru si to k srdci a zbytek dne už bude jak ze žurnálu!
Stydím se za to vyspávání a jdu se hned převléct.
Cestou mě zastaví druhačka, nechápe, jak se dostane k zadání na padletu.
Na čem? 
Celý facebookový post najdete na tomto odkazu https://www.facebook.com/eva.rybnickova/posts/10224185735214043