Ve dvou se to lépe táhne

… pokud tedy nestojíte na opačných koncích provazu, chtělo by se dodat. 

Často od svých přátel slýchám, jak to ve škole zvládáme – postavit se před třídu plnou žáků. Odpovídám stručně: jde to, v prvé řadě se nestavím se před ně, ale jsem s nimi. Přesto se často dostávám do situací, kdy bych ocenil mít vedle sebe parťáka, který přidá nápad, postřeh nebo dokonce na chvíli převezme otěže.

Mám to štěstí, že jsem potkal pár kolegů, s kterými jsme v rámci projektových dnů pravidelně pracovali ve dvojici a vždy jsem si užíval tu „lehkost učitelského bytí“, kdy víte, že co neudělám já, udělá ten druhý. Najít takového kolegu někdy sice trvá, občas to možná i trochu drhne, ale rozhodně to stojí zato.

Aby společné učení fungovalo, je zapotřebí nejen správný kolega, ale i plánování a příprava (u nás v malé vesnické škole i správná logistika). Někdy ale přijde chvíle, kdy je třeba trochu zaimprovizovat, využít situaci a kout železo dokud je žhavé. Já jsem takto objevil kolegyni, s níž jsme si první společné neplánované učení náramně užili.

Jak se říká, štěstí přeje připraveným. A když k tomu přidáte chuť vyzkoušet něco nového, výsledek se dostaví. Díky zásahu shůry se mi objevilo v rozvrhu „okno“ krátce po tom, co jsme řešili ve sborovně čtenářské dílny – nová kolegyně si nebyla úplně jistá v kramflecích. Na dlouhé plánování nebyl čas (oželeli jsme oběd), sáhli jsme do „kouzelné skříně“ ve sborovně, kde sdílíme své nápady, a už se nám rýsovala „hodina čtení“.  Skácelovy verše Modlitby za vodu se nám hodily k učivu a v duchu tématu jsme do toho skočili po hlavě a věřili, že se neutopíme.

Páťáci se ani nestačili podivit nad tím, že jsme na ně dva a už jsme jeli na vlně poznání a objevování. Bezpečně jsme propluli všemi zákrutami, zvládli jsme i drobné peřeje a s dobrou náladou jsme vpluli do klidné zátočiny s bezpečným místem, odkud jsme mohli vystoupit na břeh…

Když jsme pak u kávy ve sborovně probírali, co že jsme to vlastně zvládli, došli jsme k prostému závěru, bavilo to nejen nás, ale evidentně i žáky a všichni jsme si naši společnou plavbu náramně užili. Proč tedy nepokračovat stejným způsobem i dál! Doufám a věřím, že i díky druhým šablonám, z nichž jsme si tandemové vyučování vybrali, se nám to bude dařit rozvíjet.

Martin Müller

Kateřinice 20. června 2019