Už jste si někdy položili otázku, jaké profesní kvality má superučitel? Takový superučitel bude asi velkým odborníkem v dané oblasti, bude umět v dětech vyvolat zájem a bude působit jako člověk hodný k následování. K tomu bychom jistě vymysleli mnoho superlativů, které bude takový superučitel naplňovat. Superučitele můžeme ale s klidem ponechat v komiksových příbězích. Pro rozvoj gramotností u dětí je potřeba hlavně učitel prokazující jistou dávku nedokonalosti, a to především učitel lidský, učitel, který se vyvíjí a má chuť na sobě i přes různé překážky a v podstatě nelehký učitelský úděl dále pracovat.
Připravili jsme pro vás materiál Učitel rozvíjející gramotnosti obsahující základní principy, které se týkají vzdělávání v průběhu celého života. Součástí jsou i principy cílené přímo na rozvoj čtenářské, matematické a digitální gramotnosti dětí. Důležité je, že učitelé všech stupňů vzdělávání ve svých činnostech usilují o jejich naplnění. Seznamte se s textem.
E Kocourek
12.7.2018 at 0.27Gramotnost bývalo cosi elementárního a nezbytného. Mezi nejrůznějšími vymezeními pojmu gramotnost se mi zdá nejpoužitelnější „opak negramotnosti“, tedy situace, kdy někdo neumí číst (psát, počítat, …).
Jenže pak přišli zloději slov, tu původní gramotnost ukradli a místo ní nastrčili tu svoji falešnou. Takovou, která rozhodně není elementární ani nezbytná – to jen zloději slov chtějí, aby si nezorientovaní čtenáři mysleli, že to, co za gramotnost vydávají, je nezbytné.
V textu se tvrdí: „Pro rozvoj gramotností u dětí je potřeba hlavně učitel prokazující jistou dávku nedokonalosti, a to především učitel lidský, učitel, který se vyvíjí a má chuť na sobě (…) dále pracovat“. Zajímalo by mě zdůvodnění. K čemu je dětem učitelova nedokonalost? Beru, že se učitel má vyvíjet a má na sobě pracovat, ale proč by to měly vnímat děti? Napadá mě jediná situace, kdy by děti mohly vnímat učitelův vývoj – totiž kdyby byl ve vyučovaném oboru o příslovečnou jednu lekci před nimi.
A zda učitel má či nemá chuť na sobě pracovat? Proboha co je dětem do toho?
„Superučitele můžeme (…) ponechat v komiksových příbězích.“ — Opravdu? On se tam nějaký superučitel vyskytuje?
Jan Maršák
13.7.2018 at 16.12Kdo jsou ti zloději slov, co nám (komu konkrétně?) ukradli původní gramotnost a místo ní nastrčili tu svoji falešnou? A kdo jsou oni nezorientovaní čtenáři?
E Kocourek
16.7.2018 at 23.311) Kdo jsou ti zloději slov, kteří ukradli původní gramotnost a místo ní nastrčili tu svoji falešnou? — Mimo jiné: Jednota školských informatiků, tvůrci Digitální strategie, spoluautoři blogu Gramotnosti v praxi.
2) nám (komu konkrétně?) — Když pan Maršák použije první osobu čísla množného, lze předpokládat, že má na mysli množinu, do níž sám patří.
3) A kdo jsou oni nezorientovaní čtenáři? — Koho chtějí zloději slov oblafnout? Hlavně politiky, zákonodárce, možná některé ministeriály.
Omlouvám se těm členům mnou uváděných skupin osob, kteří nesdílí mnou kritizované „obsáhlé“ či maximalistické pojetí gramotnosti. Usuzuji podle nejviditelnějších projevů oněch skupin osob, a netuším, jaké jsou názorové poměry uvnitř oněch skupin.
Jan Maršák
17.7.2018 at 13.52Ad E Kocourek: Děkuji za vysvětlení. Stejně mně ale pořád připadá velmi legrační až cimrmanovský termín „zloději slov“. Mimochodem, jestliže výše uvedená organizace a zmiňovaní lidé jsou zloději slov ( tudíž kradou), dopouštějí se i v tomto příadě trestného činu?
Jakub Holec
25.7.2018 at 10.50,,Původně se pojmem gramotnost rozumělo osvojení elementárních komunikačních dovedností čtení a psaní, případně počítání. Kromě definování termínu prostřednictvím činností byly k objasnění gramotnosti, resp. negramotnosti (analfabetismus, illiteracy), využívány charakteristiky osob, které disponují nebo nedisponují příslušnými duševními vlastnostmi. Tato vymezení však již nejsou zcela výstižná pro všechny společensko-ekonomické podmínky. Proměny přístupu ke gramotnosti představují různé modely a teorie gramotnosti. Definice gramotnosti formulované v poslední době pro potřeby vzdělávání a metodologii výzkumu jsou většinou orientovány na zpracování informací a jejich použití v běžném životě pro efektivní začlenění člověka do společnosti, pro zvládnutí každodenních činností a situací, kdy jedinec transformuje informace pro vlastní účely a cíle“ (Průcha et al., 2009).
Z výše uvedené citace z Pedagogické encyklopedie Průchy et al. (2009) je zřejmé, že stejně jako jiné věci, tak i pojem gramotnost prochází vývojem. Samozřejmě vždy záleží na kontextu konkrétní země.
Pojem super učitel je dobré vnímat s trochou nadhledu. Ostatně stejně jako čtení komiksů, do kterých se podle mého názoru postava ,,super teacher“ docela dobře hodí. K otázce E Kocourka: ,,A zda učitel má či nemá chuť na sobě pracovat? Proboha co je dětem do toho?“ Pro její zodpovězení si můžeme položit otázku typu ,,Proč jsem učitelem a co je mým hlavním posláním/cílem?“
E Kocourek
6.8.2018 at 16.57Různé pojmy prochází vývojem, to ano. Velice zajímavý je například vývoj významu slova \“prud\“ ve francouzštině a v angličtině. Avšak rozlišuji, jaké jsou důvody onoho vývoje. V mnou uvedeném příkladě byl vývoj ovlivněn tím, že Normani dobyli Anglii. Naproti tomu jsem nezaznamenal žádnou srovnatelně významnou okolnost, kvůli které by mělo slovo \“gramotnost\“ radikálně měnit význam. Takovýto bezdůvodný \“vývoj\“ považuji za cílevědomé prznění jazyka.
Dejme tomu, že použijete \“gramotnost\“ \“pro potřeby vzdělávání a metodologii výzkumu\“ a budete to orientovat \“na zpracování informací a jejich použití v běžném životě\“. Potíž nastane, až když \“jako\“ zapomenete, že gramotnost se vztahovala k elementárním dovednostem.
Pane Holec, váš pojem \“super učitel\“ si vnímejte jak chcete, třeba \“s nadhledem\“. Ale komiksy, prosím, vynechejte. Odhaduji, že stejně jako já nevíte o žádné takové postavě, která se tam nyní vyskytuje nebo někdy v minulosti vyskytovala. V takové situaci považuji vaši formulaci \“ponechme komiksům\“ za velice podobnou vašemu zacházení s pojmem \“gramotnost\“.
Jan Maršák
7.8.2018 at 15.25Ad E Kocourek: \“Takovýto bezdůvodný \“vývoj\“ považuji za cílevědomé prznění jazyka.\“ Proč by mělo jít o prznění jazyka? Užití daného termínu ve více významech je přece zcela běžné. Co například takový termín \“informace\“ běžně užívaný v tolika rozdílných významech? I to by mělo být považováno za prznění jazyka (viz např. používání tohoto termínu v různých významech v teorii informace, v genetice, v neurovědě, v sémantice apod.)? Nebo v různých významech používáný termín \“inteligence\“, termín \“učení\“ etc. Specifikace významu daného termínu užívaného pro různé pojmy provádíme pak například jeho spojením s nějakým adjektivem. Tudíž abychom odlišili gramotnost vztahující se k elementárním dovednostem (?), mluvíme o matematické, přírodovědné či digitální gramotnosti apod. Pak určitě nemůžeme \“jako zapomenout\“, že gramotnost se vztahuje k elementárním dovednostem. Ovšem Váš nesouhlasný názor na používání termínu \“gramotnost\“ mimo význam \“gramotnost vztahující se k elementárním dovednostem\“ Vám samozřejmě neberu.
E Kocourek
7.8.2018 at 20.45Ano, pane Maršák, „užití daného termínu ve více významech je přece zcela běžné“. Například někdy v sedmdesátých letech 20.století v newyorském černošském slangu byl výraz „yes“ používán ve významu „no“ a výraz „no“ byl používán ve významu „yes“. Nicméně jsem doufal, že na stránkách rvp.cz budu takovýchto běžných užití ušetřen.
Inu, není každý den posvícení …
A děkuji za zdařilé shrnutí mého postoje v té vaší poslední větě. Když to takto naformulujete vy, mohou tomu porozumět i ti, kteří nerozumí mně.